Jiří Izák
Nejoblíbenější trasu mám do městských lesů, říká řidič turistického vláčku
Nepatřil mezi kluky, kteří snili o tom, že budou řídit popelářský vůz. Jak už to ale v životě bývá, člověk nikdy neví, kam ho osud zavede. Své o tom ví i Jiří Izák, který už třetím rokem v letní sezoně usedá za volant hradeckého turistického vláčku, který provozuje jeho zaměstnavatel, Dopravní podnik města Hradce Králové.
Z fabrik za volant autobusu
Skoro celý profesní život jsem 14 let pracoval na moderních strojích ve fabrikách, třeba i na robotické lince. Osud mě pak ale přivál sem, do Hradce Králové. Při hledání nové práce jsem narazil na kampaň dopravního podniku „Staň se řidičem MHD“. Po zralé úvaze jsem si řekl: Proč to nezkusit? Už předtím jsem občas o práci řidiče autobusu přemýšlel, přiznám se, že mě to lákalo. Musel jsem nastoupit do zdejší autoškoly, rozšířit si řidičské oprávnění o skupinu D a získat profesní průkaz. To se kvůli covidu táhlo víc než rok. Dnes je to už více než šest let, co pro dopravní podnik pracuji. Protože patřím mezi ty, kteří se rádi neustále učí novým věcem, zaujala mě informace, kdy dopravní podnik hledal nového řidiče turistického vláčku. Řekl jsem si, že bych to také mohl zkusit. Sice to znamenalo jít opět ke zkouškám a rozšířit si řidičský průkaz o skupinu E (přívěsy), ale věděl jsem, že to nebude problém. Jak mi už dříve dokázali kolegové z autoškoly,
naučí řídit i „slepého“. A taky, že ano – letos už zahajuji svou třetí sezonu jako řidič turistického vláčku.
Pokračování článku v časopise Dopravák.